Úvod do udržitelnosti

Co je udržitelnost?

Termín udržitelnost se obecně používá pro označení programů, iniciativ a opatření zaměřených na zachování určitého zdroje. Koncept udržitelného rozvoje zavedl v roce 1972 George P. Mitchell, který je považován za otce udržitelnosti. K jeho prvnímu významnému mezinárodnímu uznání došlo v roce 1972 na konferenci OSN o životním prostředí člověka ve Stockholmu.

Tento vizionářský přístup zdůrazňoval vzájemnou provázanost sociálních, ekonomických a environmentálních otázek. V roce 1987 předložila Světová komise pro životní prostředí a rozvoj (WCED), obecně známá jako Brundtlandova komise, Organizaci spojených národů zprávu nazvanou “Naše společná budoucnost”, která definovala udržitelnost jako “uspokojování potřeb současnosti, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby”. V současné době téměř 140 rozvojových zemí zkoumá způsoby, jak uspokojit své rozvojové potřeby, přičemž je nutné řešit hrozby změny klimatu a zajistit, aby dnešní rozvojové úsilí nemělo negativní dopad na budoucí generace.

V podnikatelském a politickém kontextu je kladen důraz na prevenci vyčerpání přírodních nebo fyzických zdrojů, aby byla zajištěna jejich dlouhodobá dostupnost. Úsilí o podporu udržitelnosti se zaměřuje na zavedení postupů, které přispívají k zachování zdrojů a umožňují jejich trvalé využívání, aniž by byl ohrožen blahobyt budoucích generací.

Pilíře udržitelnosti

Odborníci často popisují udržitelnost jako tři rozměry (nebo pilíře), kterými jsou environmentální, ekonomický a sociální. Mnoho publikací v posledních letech zdůrazňuje environmentální rozměr. Brundtlandova zpráva z roku 1987 jako první pojednávala o těchto pilířích udržitelnosti, které tvoří základní rámec pro chápání udržitelnosti.

Různé podmínky udržitelnosti

Na stránkách Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) se zrodily na konferenci OSN o udržitelném rozvoji v Rio de Janeiru v roce 2012. Jejím cílem bylo vytvořit soubor univerzálních cílů, které by reagovaly na naléhavé environmentální, politické a ekonomické výzvy, jimž náš svět čelí.

Environmentální, sociální a správní aspekty (ESG) se často nazývá jednoduše “udržitelnost”. V podnikatelském kontextu se udržitelnost týká obchodního modelu společnosti, tj. jak její výrobky a služby přispívají k udržitelnému rozvoji.

Společenská odpovědnost firem (CSR) obvykle označuje závazek společnosti uplatňovat environmentální a sociální udržitelnost a být dobrým správcem životního prostředí a sociální krajiny, ve které působí.

Politika udržitelnosti v EU

Cílem politiky udržitelnosti v EU je obecně chránit, zachovat a zhodnotit přírodní kapitál EU, vytvořit z EU ekologické a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje a chránit občany EU před tlaky a riziky souvisejícími s životním prostředím a zdravím a blahobytem.

Politika udržitelnosti v USA

Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA) zajišťuje bezpečnost na pracovištích pro všechny zaměstnance. Zákon o čistotě ovzduší zaručuje, že bude zajištěn bezpečný a dýchatelný vzduch. K dalším zákonům o ekologické udržitelnosti v USA patří zákon o čistotě vody, zákon o ohrožených druzích, zákon o insekticidech, fungicidech a rodenticidech a Laceyho zákon.

Národní zákon o politice životního prostředí z roku 1969 zavázal Spojené státy k udržitelnosti a prohlásil ji za národní politiku “vytváření a udržování podmínek, za nichž mohou lidé a příroda existovat v produktivní harmonii”, která umožňuje naplňovat sociální, ekonomické a další požadavky současnosti i budoucnosti. V přehledu národních snah o realizaci cílů udržitelného rozvoje (SDGs) v roce 2023 se USA umístily na 39. místě ze 166 zemí.

Hlavní typy udržitelnosti

Obecně lze říci, že tři hlavní typy udržitelnosti jsou ekonomická udržitelnost, environmentální udržitelnost a sociální udržitelnost.

Ekonomická udržitelnost

Ekonomická udržitelnost znamená postupy, které podporují dlouhodobý hospodářský růst, aniž by negativně ovlivňovaly sociální, environmentální a kulturní aspekty komunity. Odkazuje také na schopnost společnosti pokračovat ve své činnosti v dlouhodobém horizontu uplatňováním různých strategií optimálního využívání stávajících zdrojů tak, aby bylo dosaženo odpovědné a prospěšné rovnováhy. Aby byla společnost ekonomicky udržitelná, musí být schopna zajistit, že bude mít dostatek zdrojů, pracovníků a spotřebitelů pro své výrobky i ve vzdálené budoucnosti. Aby byla ekonomika udržitelná, musí vlády zajistit individuální a sociální autonomii a spravedlnost, udržovat konkurenční trhy, vytvářet a udržovat stabilní hodnoty měny. Vláda je výrazem kultury v tom smyslu, že odráží etické či morální hodnoty společnosti, která ji tvoří.

Význam ekonomické udržitelnosti

Vytváření infrastruktury pro hospodářskou udržitelnost je složitý proces, který zahrnuje plnou spolupráci soukromého i veřejného sektoru. Na individuální úrovni však mohou drobní investoři směřovat své peníze do společností, jejichž hodnoty a postupy se shodují s jejich vlastními.

Cíle ekonomické udržitelnosti zahrnují:

1. Dlouhodobost globální ekonomiky
2. Zachování lidského života
3. Nerealizované objevy

1. Dlouhodobost globální ekonomiky: Celosvětová závislost na neudržitelných postupech má nutný konec, protože přírodní zdroje planety nejsou nekonečné. Vývoj nových postupů a investice do jiných zdrojů jsou nezbytné pro dlouhodobé pokračování jakékoli komerční činnosti.

2. Zachování lidského života: Klimatické změny způsobené nadměrným využíváním fosilních paliv způsobily katastrofální situaci pro Zemi a schopnost lidí ji obývat. Snahou o omezení spotřeby energie a úpravou přístupu k produkci potravin mohou lidé zachovat planetu pro své potomky.

3. Nerealizované objevy: Přírodní prostředí je již dlouho zdrojem objevů a inovací. Neustálá degradace přírodního prostředí proto ohrožuje možnost objevovat nové sloučeniny a procesy, které by mohly sloužit jako základ pro nové výrobky nebo jiné ekonomické přínosy.

Jak může udržitelnost snížit hospodářské výdaje

Mezi faktory ovlivňující hospodářskou udržitelnost patří odpovědné hospodaření se zdroji, schopnost efektivity a inovací hospodářských systémů a podniků a finanční stabilita na makroúrovni.

Programy recyklace a snižování množství odpadu mohou mít rychlý a účinný dopad na rozpočet místní agentury. Snižování množství odpadu a jeho opětovné využití může také snížit náklady podniků na jeho likvidaci, poskytnout nové zdroje materiálů pro stavebnictví, výrobu a zpracovatelský průmysl a vytvořit místní pracovní místa.

Udržitelnost životního prostředí

Environmentální udržitelnost je schopnost udržet ekologickou rovnováhu v přírodním prostředí naší planety a zachovat přírodní zdroje pro blahobyt současných i budoucích generací. Environmentální udržitelnost také podporuje lepší ekonomiku, v níž je méně odpadu a znečištění, méně emisí, více pracovních míst a lepší rozdělení bohatství.

Ekologická integrita, sociální spravedlnost, ekonomická efektivita a mezigenerační spravedlnost jsou čtyři principy environmentální udržitelnosti, které poskytují komplexní rámec pro řešení složitých problémů naší planety.

Význam environmentální udržitelnosti

Udržitelnost jako koncept uznává, že životní prostředí je vyčerpatelný zdroj. Proto je důležité využívat životní prostředí a jeho zdroje racionálně a chránit je pro dobro Země, našeho životního prostředí, lidstva a všeho živého. Udržitelné životní postupy pomáhají nejen snižovat znečištění, ale také šetřit přírodní zdroje, jako je voda a energie. Podniky a lidé, kteří dbají na udržitelnost, také méně zasahují do přirozeného prostředí volně žijících živočichů, čímž pomáhají chránit biologickou rozmanitost naší planety.

Faktory, které ovlivňují udržitelnost životního prostředí:

• Změna klimatu
• Alternativní energie nebo obnovitelná energie
• Kompenzace emisí uhlíku
• Ochrana životního prostředí
• Znečištění nebo kontaminace
• Dopad nebo účinek nebo vliv
• Cost nebo price nebo expense nebo money nebo financial
• Fosilní paliva nebo uhlí nebo ropa nebo plyn

Sociální udržitelnost

Sociální udržitelnost je proces vytváření udržitelných a úspěšných míst, která podporují pohodu, a to na základě pochopení toho, co lidé potřebují od míst, kde žijí a pracují. Sociální udržitelnost lze také definovat jako specifikaci a řízení pozitivních i negativních dopadů systémů, procesů, organizací a činností na lidi a společenský život. Sociální udržitelnost bere v úvahu blaho, práva a svobody lidí, atmosféru na pracovišti atd.

Tři faktory sociální udržitelnosti jsou:

1. Sociální rovnost a začlenění
2. Zapojení a účast Společenství
3. Přístup k základním službám a zdrojům

Mezi příklady sociální udržitelnosti patří řešení problémů rasismu a diskriminace ve vzdělávacích institucích, na pracovištích a v sociálních komunitách.

Závěr

Udržitelnost se vyvinula v celosvětově uznávaný koncept, který zdůrazňuje propojení sociálních, ekonomických a environmentálních otázek. Jak je patrné z politik EU nebo USA v oblasti udržitelnosti, závazek k ochraně životního prostředí a zachování zdrojů nabývá na významu. V příštím článku se budeme zabývat výzvami, které udržitelnost představuje pro výrobce, a tím, jak mohou začít integrovat osvědčené postupy udržitelnosti do svého vývoje.